Benešovi dekreti

Dekreti predsednika Republike (češ. Dekrety presidenta republiky) i Ustavni dekreti predsednika Republike, poznatiji pod nazivom Benešovi dekreti, zapravo su grupa zakona koje je Čehoslovačka vlada u egzilu izradila tokom Drugog svetskog rata kada čehoslovački parlament nije zasedao. Dekrete je u razdoblju od 21. jula 1940. do 27. oktobra 1945. izdao predsjednik Edvard Beneš, a retroaktivno ih je, 6. marta 1945, ratifikovala prelazna Narodna skupština Čehoslovačke.

Dekreti su se bavili različitim aspektima obnove Čehoslovačke i njenog pravnog sistema, denacifikacijom i obnovom zemlje. U novinarstvu i političkoj istoriji, termin „Benešovi dekreti” ima nešto uže značenje i odnosi se samo na one dekrete koji su se ticali statusa Nemaca i Mađara u posleratnoj Čehoslovačkoj, odnosno koji su služili kao pravna osnova za proterivanje Nemaca iz Čehoslovačke. Kao rezultat tih dekreta, mnogi Nijemci i Mađari koji su se nastanili u Čehoslovačkoj pre ili tokom rata su izgubili državljanstvo i imovinu, a neki su i umrli tokom procesa proterivanja koji je proveden krajem 40-ih godina. Benešovi dekreti su imali različito teritorijalno važenje tako da su se neki primenjivali samo u Bohemiji i Moravskoj, dok su dekreti Slovačkog nacionalnog vijeća vredili za Slovačkoj.

Ovi dekreti i danas ostaju kontroverzna politička tema i u Češkoj i u Slovačkoj.

Pregled[uredi | uredi izvor]

Jan Šramek, premijer Čehoslovačke vlade u egzilu

Edvard Beneš je 1935. godine imenovan za predsednika Čehoslovačke, međutim, nakon Minhenskog sporazuma 1938. godine pod nemačkim pritiskom podnio je ostavku. Nakon nemačke okupacije 1939, Beneš i njegovi saradnici beže u Francusku, gde 1939. godine formiraju Komitet narodnog oslobođenja Čehoslovačke. Primarni cilj Komiteta bilo je formiranje čehoslovačke vojske u Francuskoj. Nakon pada Francuske, Beneš i Komitet sele se u London, gde je priznat kao Čehoslovačka vlada u egzilu. Vladu su 1940. priznali Britanci, a sljedeće godine i Sovjetski Savez i Sjedinjene Države.^[1]

Beneš se, pod argumentom da je ostavka iz 1938. dana pod prisilom, vratio na mesto predsednika, a pomoć u državničkim poslovima pružale su mu vlada u egzilu i državno veće. Godine 1942. vlada je usvojila uredbu prema kojoj bi Beneš zadržao mesto predsednika sve do novih izbora.^[1]

Iako je Beneš samostalno izdao Dekret br. 1/1940 (o formiranju vlade), sve ostale dekrete predlagala je vlada uz supotpis premijera i resornog ministra, a prema odredbama čehoslovačkog ustava iz 1920. godine. Svi dekreti su kasnije prošli parlamentarnu ratifikaciju u Narodnoj skupštini.^[1] Počevši od 1. septembar 1944, nakon Slovačkog nacionalnog ustanka, Slovačko nacionalno veće je držalo izvršnu vlast u Slovačkoj, što je dovelo do diferenciranja zakonskih akata; predsednički dekreti su od tog trenutka važili za Slovačku samo ako su imali izričitu suglasnost SNV-a.

Dana 4. marta 1945, u slovačkim Košicama, koje su nedavno oslobođene od strane Crvene armije, formirana je nova čehoslovačka vlada na čelu s Narodnim frontom, ali uz izraženu dominaciju Komunističke partije Čehoslovačke. Benešovo ovlašćenje da donosi dekrete na predlog vlade ostalo je do 27. oktobra 1945, kada je formirana prelazna Narodna skupština.^[1]

Doneseni dekreti mogu se podeliti prema sljedećim kriterijumima:

Vrsta akta^[1]
- Ustavni dekreti
- Dekreti

Donosilac^[1]
- Doneseni dekreti mogu se podeliti prema sljedećim kriterijumima 4. marta: 1945.
- Dekreti koje je donela vlada u oslobođenoj Čehoslovačkoj nakon 4. marta 1945.

Teritorajalno važenje^[1]
- Dekreti koji se tiču prelazne vlade
- Dekreti s važenjem na cijeloj teritoriji Čehoslovačke
- Dekreti s važenjem na teritoriji Bohemije i Moravske-Šleske (i.e. bez Slovačke)

Pravna problematika
- Dekreti o upravi (političkoj, ekonomskoj, vojnoj, društvenoj, kulturološkoj, ...)
- Dekreti o retribuciji (uklj. izvlaštanje, ...)
- Dekreti o reparacijama (vojska, posleratna obnova, kažnjavanje zločinaca, ...)
- Dekreti o nacionalizaciji (nezavisno o nacionalnosti)

Iako Ustav iz 1920. godine nije regulisao pravni status dekreta, čehoslovačke ratne i posleratne vlasti su ih smatrali apsolutno nužnima. Nakon što ih je prelazna Narodna skupština ratifikovala, oni su postali obvezujući zakoni s retroaktivnim delovanjem, a čiji je cilj bio održavanje čehoslovačkog pravnog poretka za vreme okupacije.^[1] Kasnije vlasti su ukinule većinu dekreta, dok je ostatak prestao važiti silom zakona.^[1]

Spisak dekreta[uredi | uredi izvor]

Napomena: Ovaj popis sadrži samo one dekrete koji su objavljeni u službenom Zborniku zakona Čehoslovačke (ZZČS)

Broj akta	Naziv	Problematika	Sadržaj	Status	Beleške
1/1945	Ustavni dekret predsednika o novoj organizaciji vlade i ministarstava u prelaznom periodu	Uprava	Uspostavljanje vlade i ministarstava	Ukinut (Zakon br. 133/1970 ZZČS)
3/1945	Dekret predsednika o izmenama i dopunama nekih odredba vojnog kaznenog zakona i zakona o odbrani	Uprava		Ukinut (Zakon br. 85/1950 ZZČS)
5/1945	Dekret predsednika o nevaljanosti nekih transakcija vezanih uz stvarna prava od trenutka gubitka slobode i o nacionalizaciji imovine Nemaca, Mađara, izdajica, kolaboratora i nekih organizacija i udruženja	Reperacija Retribucija	Nevaljanost bilo kakvih transakcija s nekretninama nakon 29. septembra 1938. zbog prisile zbog okupacije ili kao posledica nacionalnog, rasnog ili političkog progona te povratak nekretnina izvornim vlasnicima Uspostava nacionalne uprave za fabrike i preduzeća u vlasništvu „nepouzdanih osoba” (i.e. onih koji su se na popisu iz 1929. izjašnjavali kao Nemci i Mađari te izdajica)	Zastareo
8/1945	Dekret predsednika o darovanju nekretnina Savezu Sovjetskih Socijalističkih Republika u znak zahvalnosti	Uprava	Darovanje nekretnine sovjetskoj ambasadi	Zastareo	U skladu sa krimskoj konferencijom, većina Čehoslovačke je oslobođena od strane Crvene armije 1945. godine
12/1945	Dekret predsednika o konfiskaciji i ubrzanoj dodeli poljoprivrednog zemljišta Nemaca, Mađara, izdajica i neprijatelja čeških i slovačkih naroda	Retribucija	Konfiskacija poljoprivrednih zemljišta u vlasništvu: Nemaca i Mađara, nezavisno o državljanstvu, uz iznimku onih koji su se aktivno borili za očuvanje i oslobođenje domovine izdajica i državnih neprijatelja, nezavisno o nacionalnosti i državljanstvu preduzeća koja su pomagala nemačkom ratnom cilju ili ostalim fašističkim i nacističkim ciljevima	Zastareo
16/1945	Dekret predsednika o kažnjavanju nacističkih zločinaca, izdajica i njihovih pomagača te vanrednim narodnim sudovima	Reparacije	Osim uvođenja strožih sankcija za zločine počinjene nakon 21. maja 1938 (npr. smrtna kazna za službu u neprijateljskoj vojsci u slučaju otežanih okolnosti, u odnosu na doživotni zatvor za isto krivično delo prema zakonu iz 1923), dekret je kriminalizovao i nova ponašanja: članstvo u SS-u, Rodobrani, Szabadcsapatoku ili u sličnim organizacijama (5–20 godina zatvora ili doživotni zatvor u slučaju otežanih okolnosti) propagiranje fašizma ili nacizma (5–20 godina zatvora, doživotni zatvor ili smrtna kazna u slučaju otežanih okolnosti) članstvo u NSDAP-u, SdP-u, Vlajki, Hlinkovoj gardi, Svatoplukovoj gardi ili sličnim organizacijama (5–20 godina zatvora) špijuniranje za nemačke vlasti (od 5 godina zatvora do obavezne smrtne kazne ako su te informacije dovele do smrti osobe u pitanju) Uspostava vanrednih sudova koji bi odlučivali u veću kojim presedava profesionalni sudija, a čine ga još četiri sudije-porotnika. Na odluke ovog suda nije postojala mogućnost žalbe. Smrtna kazna određena od ovog suda imala se izvršiti u roku od 2 sata od izricanja presude ili u roku od 24 sata, ako se ista imala izvršiti javno	Ukinut (Zakon br. 33/1948 ZZČS)
17/1945	Dekret predsednika o Narodnom sudu	Reparacija	Narodni sud je vodio procese protiv funkcionera Protektorata za krivična dela prema dekretu br. 16/1945 u većima sastavljenim od sedam osoba. Na odluke ovog suda nije postojala mogućnost žalbe. Smrtna kazna određena od ovog suda imala se izvršiti u roku od 2 sata od izricanja presude ili u roku od 24 sata, ako se ista imala izvršiti javno	Prestao važiti	Dekret je proglašen uz period važenja od jedne godine
19/1945	Dekret predsednika o Zborniku zakona i propisa Čehoslovačke Republike	Uprava		Ukinut (Zakon br. 214/1948 ZZČS)
20/1945	Ustavni dekret predsednika o prelaznom izvršavanju zakonodavne vlasti	Reparacije	Uspostavljanje vlasti predsednika da, uz pristanak vlade, donosi obavezujuće zakone u formi dekreta za sve vreme tokom kojeg parlament ne može normalno funkcionisati	Prestao važiti	Proglašen 15. novembra 1940. godine u Londonu, a kasnije objavljen kao Zakon br. 20/1945 ZZČS
21/1945	Ustavni dekret predsednika izvršavanju zakonodavne vlasti u prelaznom periodu	Reparacije	Prolongacija važenja dekreta br. 20/1945 do početka zasedanja prelazne Narodne skupštine	Prestao važiti	Proglašen 5. marta 1945, a prestao važiti prvim zasedanjem prelazne Narodne skupštine 28. oktobra 1945.
22/1945	Dekret predsednika o proglašenju zakona proglašenih izvan teritorija Čehoslovačke Republike	Reparacije	Davanje ovlaštenja vladi da odluči koji će zakoni proglašenu tokom egzila u Londonu biti objavljeni u službenom Zborniku zakona i ostati na snazi	Zastareo
25/1945	Dekret predsednika o unifikaciji poreskog zakonodavstva u Čehoslovačkoj Republici	Uprava		Ukinut (Zakon br. 36/1953 ZZČS)
26/1945	Dekret predsednika o poništenju zakona od 9. jula 1945.	Uprava	Poništenje Zakona br. 165/1934 ZZČS o penzionisanju sudija prema njihovoj starosti	Zastareo	Prema Zakonu br. 165/1934 ZZČS, sudije su bili prisilno penzionisane kada navrše 65 godina. Kako su nacisti pobili velik deo čehoslovačkih sudija, javila se potreba za njihovom dužom službom zbog manjka kadra
27/1945	Dekret predsednika o ujednačenom upravljanju internim smeštajem	Retribucija Uprava	Zakonski okvir za „povratak svih područja Čehoslovačke Republike njihovim izvornim, slovenskim stanovnicima”	Ukinut (Zakon br. 18/1950 ZZČS)	Dekret se nije odnosio samo na Čehe i Slovake proterane iz graničnih područja od strane Nemaca i Mađara nakon Minhenskog sporazuma i Prve bečke arbitraže
28/1945	Dekret predsednika o smeštaju čeških, slovačkih i ostalih slovenskih farmera na poljoprivrednom zemljištu Nemaca, Mađara i ostalih državnih neprijatelja	Retribucija Uprava	Distribucija zemljišta koje prethodno nije raspodeljeno prema Zakonu br. 12/1945 ZZČS i to politički i nacionalno pouzdanim Česima, Slovacima i drugim Slovenima	Zastareo
33/1945	Ustavni dekret predsednika o izmeni čehoslovačkog državljanstva osoba nemačke i mađarske nacionalnosti	Retribucija	Čehoslovački državljani nemačke i mađarske nacionalnosti: koji su stekli nemačko ili mađarsko državljanstvo, izgubili su čehoslovačkog istoga dana ostali su izgubili čehoslovačko državljanstvo danom proglašenja dekreta Dekret se nije odnosio na Nemce i Mađare koji su: se izjasnili kao Česi ili Slovaci nakon 21. maja 1938. dokazali svoju lojalnost Čehoslovačkoj Republici, nisi počinili prestupe protiv češkog i slovačkog naroda te su ili učestovavali u oslobođenju Čehoslovačke ili su bili mete nacističkog ili fašističkog terora Ove odluke pregledavalo je Ministarstvo unutrašnjih poslova; ili, u slučaju nemačkih/mađarskih vojnika koji su služili u Čehoslovačkoj vojsci izvan države, Ministarstvo odbrane, uz pretpostavku ispunjenja uslova. Česi i Slovaci koji su se pod pritiskom deklarirali kao Nemci/Mađari mogu tražiti izuzeće od MUP-a. Udane žene i deca procenjivali su se posebno.	Zastareo	Teret dokazivanja lojalnosti Čehoslovačkoj bio je na Nemcima i Mađarima (osim ako su bili članovi Čehoslovačke vojske izvan države ili su se izjasnili kao Česi ili Slovaci na popisu) Prema čl. 3. Zakona, osobe koje su izgubile čehoslovačko državljanstvo mogle su ga ponovo zatražiti u roku od 6 meseci nakon proglašenja zakona. O zahtevu je odlučivalo Ministarstvo unutrašnjih poslova. Kasnije, 1948. godine, usvojen je Zakon br. 76/1948 ZZČS, kojim je prethodno navedeni period produljen na 3 godine. Ministarstvo unutrašnjih poslova je bilo obvezno vratiti osobi državljanstvo, osim ako je moglo utvrditi da je osoba prekršila svoje „dužnosti kao čehoslovački državljanin”.
35/1945	Dekret predsednika o prelaznom ograničavanju isplaćivanja depozita banaka i finansijskih institucija u graničnim područjima	Retribucija Uprava	Zabrana isplata ili novčanih transfera Nemcima i Mađarima od strane čehoslovačkih ili nemačkih/mađarskih banaka u graničnim područjima (uz izuzetku onih Nemaca/Mađara koji su ostali lojalni Čehoslovačkoj Republici, nisu počinili zločin protiv češkog i slovačkog naroda te su ili učestovali u oslobođenju Čehoslovačke ili su bili mete nacističkog ili fašističkog terora)	Zastareo
36/1945	Dekret predsednika o ispunjavanju obaveza nastalih u Rajhsmarkama	Reparacije	Obaveze u Rajhsmarkama koje glase na osobe ili preduzeća sa središtem u češkim zemljama biće izvršene u krunama prema koeficijentu 1 kruna = 10 Rajhsmarki	Zastareo
38/1945	Dekret predsednika o teškom kažnjavanju pljačkanja	Uprava	Kazna od 5–10 godina (10–20 ili doživotno u slučaju otežanih okolnosti) zatvora za pljačkanje uz mogućnost proglašavanja vanrednog stanja u slučaju raširene prakse pljačkanja	Ukinut (Zakon br. 86/1950 ZZČS)
39/1945	Dekret predsednika o privremenoj nadležnosti u predmetima s porotnim sudovima	Uprava	Do kraja 1945. godine, četveročlano sudačko veće sudilo je u onim kaznenim postupcima koji su se redovno provodili pred porotom	Zastareo
47/1945	Ustavni dekret predsednika o prelaznoj Narodnoj skupštini	Reparacije	Uspostava prelazne Narodne skupštine za period dok redovna Narodna skupština ne bude izabrana na opštim izborima	Ukinut (Zakon br. 65/1945 ZZČS)	Prelaznu Narodnu skupštinu sačinjavalo je 200 Čeha i 100 Slovaka izabranih od strane selektora, koje su bili izabrali lokalni Nacionalni komiteti. Slovački zastupnici imali su pravo veta oko odluka vezanih uz Slovačku
50/1945	Dekret predsednika o merama za filmsku industriju	Nacionalizacija	Nacionalizacija filmske industrije, zabrana snimanja i javnog prikazivanja, ...	Ukinut (delimično) Zastareo	Zabrana snimanja i javnog prikazivanja ukinuta je 28. avgusta 1945. godine
52/1945	Dekret predsednika o prelaznom upravljanju nacionalnom ekonomijom	Uprava	Korišćenje javnih sredstava pred državnim proračunom odobrava Narodna skupština	Ukinut (Zakon br. 160/1945 ZZČS)
53/1945	Dekret predsednika o odšteti za javne službenike Čehoslovačke	Reparacije	Odšteta za javne službenike koji su bili žrtve progona od strane nacističkih i/ili okupacijskih snaga zbog svojih političkih ili ličnih karakteristika (npr. Jevreji, veterani Prvog svetskog rata, masoni, ...) i za ostale žrtve progona (npr. žrtve nacističkog terora, nacistički taoci, sveučilišni profesori, ...)	Zastareo
54/1945	Dekret predsednika o registraciji ratnih šteta i šteta izazvanih izvanrednim situacijama	Uprava	Registracija šteta nastalih ratnim operacijama okupacijskih snaga ili onih koji su delovali po njihovoj naredbi, a zbog progona na političkoj, nacionalnoj ili rasnoj osnovi, ili terorističkim delovanjem neprijateljskih država ili osoba opasnih za javnost	Zastareo	Registracija mora biti obavljena u roku od 21 dana od proglašenja
56/1945	Dekret predsednika o izmeni plate predsednika Čehoslovačke Republike	Uprava	Godišnja plata od 3.300.000 kruna i troškovi ureda u iznosu od 3.000.000 kruna	Ukiunt (Zakon br. 10/1993 ZZČS)
57/1945	Dekret predsednika o platama te stambenim i zastupničkim naknadama članova vlade	Uprava	Godišnja plata premijera je 120.000 kruna, zamenika premijera 100.000 kruna, a ministara 80.000 kruna	Ukinut (Zakon br. 110/1960 ZZČS)
58/1945	Dekret predsjednika o povećanju plaća državnih i drugih javnih službenika	Uprava		Ukinut (Zakon br. 66/1958 ZZČS)
59/1945	Dekret predsednika o otkazivanju imenovanja javnih službenika tokom okupacije	Reparacije	Otkazivanje imenovanja državnih, regionalnih i opštinskih uprava, javnih preduzeća i kompanija u javnom vlasništvu, kao i učitelja	Ukinut (Zakon br. 86/1950 ZZČS)
60/1945	Dekret predsjednika o pripremama za izvršenje ugovora između Čehoslovačke Republike i Saveza Sovjetskih Socijalističkih Republika o Zakarpatskoj Ukrajini od 29. juna 1945.	Uprava	Vladino ovlašćenje za izvršenje ugovora od 29. juna 1945, posebice po pitanju mogućnosti stanovnika bivše autonomne Potkarpatske Rusije da optiraju za čehoslovačko državljanstvo te derogiranja ustavnih prava u slučaju kršenja ugovora	Ukinut (Zakon br. 186/1946 ZZČS)	Autonomna Potkarpatska Rusija je bila najistočniji dio Čehoslovačke, a koji je nakon Drugog svetskog rata postao deo Sovjetskog Saveza; danas je deo Ukrajine
62/1945	Dekret predsednika o povlasticama u kaznenom postupku	Uprava	Među brojnim promenama, uvedeno je tročlano umesto peteročlanog sudskog veća u žalbenim postupcima, mogućnost obustave kaznenog postupka u slučajevima kada bi potencijalna kazna bila neznatna u odnosu na onu koju optuženik već odslužuje, ...	Ukinut (Zakon br. 87/1950 ZZČS)
63/1945	Dekret predsednika o Gospodarskom veću	Uprava		Ukinut (Zakon br. 60/1949 ZZČS)
66/1945	Dekret predsednika o Službenom listu Čehoslovačke Republike	Uprava	Zakoni i direktive koji nisu proglašeni u Zborniku zakona, proglašeni su u Službenom listu	Ukinut (Zakon br. 260/1949 ZZČS)
67/1945	Dekret predsednika o obnovi funksionisanja disciplinskih i kvalifikacijskih odbora za javne službenike i o ukidanju pravila o ograničenju pri žalbama	Reparacije		Ukinut (Zakon br. 66/1950 ZZČS)
68/1945	Dekret predsednika o reaktivaciji javnih službenika	Uprava		Ukinut (Zakon br. 66/1950 ZZČS)	Javni službenici u penziji trebalo je da budu vraćeni u službu tamo gde je to bilo potrebno
69/1945	Dekret predsednika o relokaciji Tehničkog univerziteta iz Pribrama u Ostravu	Uprava		Važeći	Tehnički univerzitet je osnovan 1849. u Pribramu, a nemački okupatori su ga zatvorili 1939; do 1945, Ostrava je postala rudarski i metalurgijski centar regije
71/1945	Dekret predsednika o radnoj obavezi osoba koje su izgubile čehoslovačko državljanstvo	Reparacije	Radilo se o radnoj obvezi za popravak ratne štete; osim Nemaca i Mađara koji su izgubili svoje državljanstvo, dekret se odnosio i na Čehe i Slovake koji su se, osim u slučaju prisiljavanje, prijavili za nemačko ili mađarsko državljanstvo tokom okupacije. Radna obveza bila je plaćena	Ukinut (Zakon br. 66/1965 ZZČS)	U vezi s dekretom br. 88/1945 ZZČS (vidi niže u tekstu)
73/1945	Dekret predsednika o izmenama i dopunama Zakona o platama br. 103 ZZČS od 24. juna 1926, u odnosu na univerzitetima profesore i asistente	Uprava		Ukinut (Zakon br. 66/1958 ZZČS)
74/1945	Dekret predsednika o reaktivaciji i reimenovanju udanih žena u javnu službu	Reparacije	Regulativa br. 379/1938 okupacijskih vlasti dovela je do otkaza radnog odnosa svim ženama u javnoj službi. Prema ovom dekretu, te su žene mogle zahtevati povratak na posao u roku od 6 meseci od proglašenja	Ukinut (Zakon br. 66/1950 ZZČS)	Vidi i : Žene u Trećem rajhu
76/1945	Dekret predsednika o zahtevanju prevoznih sredstava u izvanrednim gospodarskim uslovima	Uprava	Lokalne vlasti su od privatnih vlasnika mogle zahtevati prevozna sredstva (konje, automobile, ...) iz osobito važnih razloga, poput žetve ili transporta ugljena	Ukinut (Zakon br. 57/1950 ZZČS)	Nakon rata je postojao sistem javne distribucije dobara
77/1945	Dekret predsednika o nekim merama za ubrzanje utovara i istovara dobara u železničkom prometu	Uprava		Ukinut (Zakon br. 36/1966 ZZČS)
78/1945	Dekret predsednika o prelaznom finansijskom osiguravanju poslovnih kompanija	Reparacije		Ukinut (Zakon br. 36/1966 ZZČS)
79/1945	Dekret predsednika o prelaznom usklađivanju sudstva u zemljama Bohemije i Moravske-Šleske	Reparacije	Obnova čeških sudskih područja u stanje pre Minhenskog sporazuma te ukidanje nemačkog sudstva u češkim zemljama	Zastareo	Čehoslovačka je upravno bila podijeljena na Bohemiju, Moravsku-Šlesku i Slovačku; dekret se odnosio samo na prve dve, koje su bile pod nemačkom okupacijom. Uz to, Slovačka je, s obzirom da je 1918. godine bila deo Mađarske, imala drugačiji pravni sistem temeljen na mađarskom pravu
80/1945	Dekret predsednika o ponovnom uvođenju srednjoevropskog vremena	Reparacije	Ponovno uvođenje srednjoevropskog vremena i ukidanje srednjoevropskog letnog vremena, koje su uveli nacisti	Zastareo	Danas, Češka koristi srednjoevropsko letnjo vreme
81/1945	Dekret predsednika o nekim merama iz oblasti udruga	Reparacije	Ukidanje regulativa i mera okupacijskih vlasti koje su dovodile do gašenja zadruga	Ukinut (Zakon br. 150/1945 ZZČS)
82/1945	Dekret predsednika o avansa za neke ratne štete	Reparacije	Tiče se odštete za ratne štete nastale siromašnim građanima	Ukinut (Zakon br. 161/1946 ZZSČ)	U vreme proglašenja, nije bilo poznato da Nemačka nikada neće platiti nikakvu ratnu odštetu
83/1945	Dekret predsednika o vojnim obvezama regruta kao i dobrovoljaca u vojnoj službi	Uprava	Tiče se posebno vojnika koji se bore za Čehoslovačku vojsku izvan domovine i partizane. Oni se smatrali regrutiranima od dana pridruživanja svojim jedinicama	Važeći i na snazi
84/1945	Dekret predsednika o prelaznom usklađivanju dužine regrutiranja	Uprava	Tiče se vojnika regrutiranih pre ili tokom okupacije (potonji posebice u Slovačkoj)	Zastareo	Čehoslovačka vojska je službeno raspuštena tokom okupacije; vojnici koji nisu odslužili puni vojni rok morali su se ponovo prijaviti na određeno vreme
85/1945	Dekret predsednika o ukidanju školarina u državnim srednjim školama	Uprava	Ukida školarine u državnim srednjim školama propisane Zakonom br. 161/1926 ZZČS (koji se nije primenjivao na one koji si nisu mogli priuštiti školarine)	Zastareo	Danas je pravo na besplatno osnovno i srednje obrazovanje propisana u čl. 33 Povelje osnovnih prava i sloboda Češke
86/1945	Dekret predsednika o ponovnoj izgradnji Finansijske straže u zemljama Bohemije i Moravske-Šleske i o usklađivanju nekih pitanja obveza i plata članova Finansijske straže	Reparacije	Ponovna uspostava Finansijske straže i reimenovanje njezinih članova i kadeta iz 1938. godine (bez polaganja prijemnog ispita)	Zastareo	Okupacijske snage su formirale carinske unije između Protektorata i Nemačke te ukinule češku Finansijsku stražu (Slovačka je bila nezavisna zemlja sa samostalnim Finansijskom stražom)
88/1945	Dekret predsednika o opštoj radnoj obavezi	Reparacije	Svaka osoba mogla je biti pozvana na izvršavanje radne obaveze koja je u javnom interesu i u maksimalnom trajanju od jedne godine. Radna obveza bila je plaćena	Ukinut (Zakon br. 66/1965 ZZČS)
89/1945	Dekret predsednika o počastima za zasluge u izgradnji države i za izvanredni radni učinak	Uprava	Dodela počasti u oblasti vlasništva, znanosti ili kulture za izvanredne zasluge u izgradnji države ili za izvanredni radni učinak	Zastareo	Dekret je pratio sovjetski model; uvedene počasti poput "Heroj rada", "Radnički borac", različite medalje, ...
90/1945	Dekret predsjednika o usklađivanju organizacijskih obveza i obveza službe u sudstvu	Uprava	Podela sudstva, reguliranje plata sudija, organizacija sudova, ...	Ukinut (Zakon br. 66/1952 ZZČS)
91/1945	Dekret predsednika o obnovi čehoslovačke valute	Reparacije	Ponovno uvođenje čehoslovačke krune kao službene valute od 1. novembra 1945.	Zastareo
93/1945	Dekret predsednika o prelaznim merama na polju socijalnog osiguranja	Reparacije	Izdavanje vlasti Ministru rada i socijalne nege da provodi mere u svom resoru koje su nužne zbog ratne okupacije (npr. ovlašćenja socijalnih ureda, organizacijske i upravne mere u graničnim područjima, ...)	Ukinut (Zakon br. 99/1948 ZZČS)
94/1945	Dekret predsednika o usklađivanju nekih pitanja organizacije, obaveza i plaća uniformirane zatvorske službe	Uprava		Ukinut (Zakon br. 321/1948 ZZČS)	Tokom okupacije, u mnogim zatvorima, češki zatvorski službenici su zamenjeni mučiteljima iz redova Vafen-SS-a ili Gestapola
95/1945	Dekret predsednika o regulaciji bankovnih depozita i ostalih finansijskih obveza finansijskih institucija, kao i životnog i ostalih osiguranja	Uprava	Inter alia, propisana je obaveza registracije anonimnih knjižica na ime vlasnika	Zastareo	Vidjeti odluku Ustavnog suda br. III. ÚS 462/98
96/1945	'Dekret predsednika o formiranju ogranka Medicinskog fakulteta Karlovog univerziteta u mestu Hradec Kralove	Uprava		Zastareo	Ogranak je 1951. godine postao Vojnomedicinska akademija, a zaseban fakultet pri Karlovom univerzitetu 1958. godine. Danas, inter alia, pruža obrazovanje vojnih lekara
97/1945	Dekret predsednika o izmenama i dopunama posebnih poreza na dohodak	Uprava		Ukinut (Zakon br. 78/1952 ZZČS)
98/1945	Dekret predsednika o prelaznim merama u oblasti poreza na promet	Uprava	Izmene i dopune Zakona br. 314/1940 ZZČSN, 315/1940 ZZČS, 390/1941 ZZČS i ostalih regulacija i direktiva	Zastareo
99/1945	Dekret predsednika o usklađivanju direktnih poreza za kalendarske godine od 1942. do 1944. i o usklađivanju naknada i troškova poslovanja	Reparacije		Važeči
100/1945	Dekret predsednika o nacionalizaciji rudnika i nekih industrijskih poduzeća	Nacionalizacija	Nacionalizacija rudnika i industrijskih poduzeća u granama energetike, metalurgije, proizvodnje oružja i hemikalija te drugih (sveukupno 27 grana, s tim da se to u nekima odnosilo samo na poduzeća s unapred propisanim brojem zaposlenih, npr. fabrike papira s min. 150 zaposlenih, ...) Nacionalizacija je podložna obeštećenju, osim ako su bivši vlasnici bili: Nemačka/Mađarska ili preduzeća u vlasništvu Nemačke/Mađarske fizičke osobe nemačke ili mađarske nacionalnosti, osim ako dokažu da su ostali lojalni Čehoslovačkoj Republici i da nisu počinili prekršaje protiv češkog ili slovačkog naroda i da su ili sudelovali u oslobađanju Čehoslovačke ili su bili mete nacističkog ili fašističkog terora izdajice	Nacionalizacija je provedena Obeštećenje je važeće i na snazi	Ovaj je dekret predmet različitih savremenih sudskih odluka, posebnih u postupcima u kojima potomci bivših vlasnika pokušavaju dokazati kako su njihovi preci ispunjavali uslova za obeštećenje u slučajevima kada vlasti u 40-ima i 50-ima nisu smatrale njihove pretke lojalnima Republici i/ili metama nacističkog terora
101/1945	Dekret predsednika o nacionalizaciji nekih poduzeća u prehrambenoj industriji	Nacionalizacija	Nacionalizacija šećerana, industrijskih destilerija, velikih pivara, velikih mlinova, tvornica za proizvodnju umjetne masti i velikih tvornica čokolade. Podložna obeštećenju pod istim uslovima kao u Dekretu br. 100/1945 ZZČS	Nacionalizacija je provedena Obeštećenje je važeće i na snazi	Ovaj je dekret predmet različitih savremenih sudskih odluka, posebice u postupcima u kojima potomci bivših vlasnika pokušavaju dokazati kako su njihovi preci ispunjavali uslove za obeštećenje u slučajevima kada vlasti u 40-ima i 50-ima nisu smatrale njihove pretke lojalnima Republici i/ili metama nacističkog terora
102/1945	Dekret predsednika o nacionalizaciji banaka	Nacionalizacija	Nacionalizacija deonica banaka, podložna obeštećenju pod sličnim uslovima kao u Dekretu br. 100/1945 ZZČS	Zastareo
103/1945	Dekret predsednika o nacionalizaciji privatnih osiguravajućih društava	Nacionalizacija		Zastareo
104/1945	Dekret predsjednika o radničkim većima u fabrikama	Uprava	De facto osnova za uspostavljanje radničkih sindikata u fabrikama	Ukinut (Zakon br. 37/1959 ZZSČ)
105/1945	Dekret predsednika o čišćenju komisija za reevaluaciju delovanja javnih službenika	Reparacije	Kazne (od disciplinske do otkaza) za registroranje nemačke ili mađarske nacionalnosti, političku saradnju s Nemcima ili Mađarima (posebno u nemačkim zajednicama), propagiranje ili podržavanje fašizma ili antisemitizma, ...	Ukinut (Zakon br. 36/1966 ZZSČ)	Ovaj je dekret predmet različitih savremenih sudskih odluka, posebno u postupcima u kojima potomci bivših vlasnika pokušavaju dokazati kako su njihovi preci ispunjavali uslove za obeštećenje u slučajevima kada vlasti u 40-ima i 50-ima nisu smatrale njihove pretke lojalnima Republici i/ili metama nacističkog terora
106/1945	Dekret predsjednika o platama zastupnika prelazne Narodne skupštine	Uprava		Ukinut (Zakon br. 62/1954 ZZČS)
107/1945	Dekret predsednika o prelaznom usklađivanju ekvivalentnih naknada u zemljama Bohemije i Moravske-Šleske	Uprava	Porez na nekretnine	Ukinut (Zakon br. 159/1949 ZZČS)
108/1945	Dekret predsednika o konfiskaciji neprijateljske imovine i Fondu za nacionalnu obnovu	Retribucija Reparacije	Nacionalizacija preostale imovine: Nemačke/Mađarske ili poduzeća u vlasništvu Nemačke/Mađarske fizičkih osoba nemačke ili mađarske nacionalnosti, osim ako dokažu da su ostali lojalni Čehoslovačkoj Republici i da nisu počinili prekršaje protiv češkog ili slovačkog naroda i da su ili učestovovali u oslobađanju Čehoslovačke ili su bili mete nacističkog ili fašističkog terora izdajica Uspostavljenje Fonda za nacionalnu obnovu	Nacionalizacija je provedena Fond je ukinut	Ovaj je dekret predmet različitih savremenih sudskih odluka, posebice u postupcima u kojima potomci bivših vlasnika pokušavaju dokazati kako su njihovi preci ispunjavali uslove za obeštećenje u slučajevima kada vlasti u 40-ima i 50-ima nisu smatrale njihove pretke lojalnima Republici i/ili metama nacističkog terora
109/1945	Dekret predsednika o upravljanju proizvodnjom	Uprava	Ministar industrije može izdavati direktive kako bi zaštitio funkcionisanje preduzeća i opremanje populacije	Ukinut (Zakon br. 36/1966 ZZČS)
110/1945	Dekret predsednika o organizaciji narodnog i umetničkog stvaralaštva	Nacionalizacija		Ukinut (Zakon br. 56/1957 ZZČS)
112/1945	Dekret predsednika o upravljanju istražnim zatvorima i kaznenim institucijama	Uprava		Ukinut (Zakon br. 319/1948 ZZČS)
113/1945	Dekret predsednika o usklađivanju, upravljanju i kontroli spoljne trgovine	Uprava		Ukinut (Zakon br. 31/1964 ZZČS)
114/1945	Dekret predsednika o uspostavljanju novih poštanskih uprava i o usklađivanju područja poštanskih uprava na području Bohemije i Moravske-Šleske	Uprava		Ukinut (Zakon br. 31/1964 ZZČS)
115/1945	Dekret predsednika o upravljanju ugljom i drvom	Uprava	Uspostavljanje centralnog tela za upravljanje ugljom i drvom	Zastareo
116/1945	Dekret predsednika o izmenama i dopunama Zakona br. 122/1928 ZZČS od 25. jula 1926. o platama sveštenika crkava i verskih zajednica službeno priznatih od strane države	Uprava		Zastareo
117/1945	Dekret predsjednika o usklađivanju pravila o proglašavanju smrti	Uprava		Ukinut (Zakon br. 142/1950 ZZČS)
118/1945	Dekret predsednika o merama vezanim uz upravljanje prehrambenom industrijom	Uprava	Ministarstvo ishrane upravlja kupovinom, obradom i korištenjem dobara s ciljem osiguravanja ishrane stanovništva	Ukinut (Zakon. 36/1966 ZZČS)
119/1945	Dekret predsednika o prelaznom usklađivanju vojnog kaznenog zakona	Uprava		Ukinut (Zakon br. 226/1947 ZZČS)
120/1945	Dekret predsednika o prelaznom usklađivanju vojnog kaznenog postupka	Uprava		Ukinut (Zakon br. 226/1947 ZZČS)
121/1945	Dekret predsednika o teritorijalnoj organizaciji uprave koju izvršavaju nacionalni komiteti	Reparacije	Ponovo uspostavljanje regionalne i lokalne samouprave u formi pre okupacije	Ukinut (Zakon br. 36/1960 ZZČS)
122/1945	Dekret predsednika o ukidanju Nemačkog univerziteta u Pragu	Retribucija	Ukidanje Nemačkog univerziteta u Pragu koji je prestao s radom 5. maja 1945. zbog Praškog ustanka	Važeći i na snazi	Retroaktivno važeći od 17. novembar 1939.
123/1945	Dekret predsednika o ukidanju Nemačkih tehnoloških instituta u Pragu i Brnu	Retribucija		Zastareo	Retroaktivno važeći od 17. novembar 1939.
124/1945	Dekret predsednika o nekim merama o izdavanju javnih registara	Reparacija	Tamo gde su se Nemačka, Mađarska ili njihova poduzeća upisale kao vlasnici onoga što je prethodno pripadalo Čehoslovačkoj, češkim zemljama ili preduzećima, bilo kao vlasnicima, bilo kao upraviteljima, treba vratiti izvorni upis	Zastareo
125/1945	Dekret predsednika o formiranju Saveza za regrutaciju	Uprava	Savez za regrutaciju omogućava trening i obuku regruta	Ukinut (Zakon br. 138/1949 ZZČS)
126/1945	Dekret predsednika o specijalnim, prisilnim radnim jedinicama	Uprava	Uspostava radnih jedinica u zatvorima. Država se odriče plaćanja osuđenika	Ukinut (Zakon br. 87/1950 ZZČS)
127/1945	Dekret predsednika o formiranju Akademije muzičkih umetnosti u Pragu	Uprava	Uspostava Akademije muzičkih umetnosti u Pragu	Važeći i na snazi
128/1945	Dekret predsednika o prelaznoj teritorijalnoj organizaciji nekih poreznih ureda i povezanim promenama u zemljama Bohemije i Moravske-Šleske	Reparacije	Obnova poreznih uredba u sistemu pre okupacije	Zastareo
129/1945	Dekret predsednika o formiranju Češkog filharmonijskog orkestra	Uprava	Formiranje Češkog filharmonijskog orkestra	Važeći i na snazi
130/1945	Dekret predsednika o brizi za narodno prosvećenje	Uprava		Ukinut (Zakon br. 52/1959 ZZČS)
131/1945	Dekret predsednika o zgradi Akademijinog doma - Memorijalnom domu 17. novembra	Reparacije		Zastareo	Zgrada na adresi Spalena 12, danas Općinska poliklinika u Pragu
132/1945	Dekret predsednika o obrazovanju učitelja	Uprava	Uvedeno je obavezno fakultetsko obrazovanje svih učitelja i nastavnika	Ukinut (Zakon br. 36/1966 ZZČS)
133/1945	Dekret predsednika o formiranju Znanstveno-pedagoškog instituta Jan Amosa Komenskog	Nacionalizacija		Zastareo	Današnji Nacionalni institut za obrazovanje
135/1945	Dekret predsednika o formiranju ogranka Medicinskog fakulteta Karlovog univerziteta u Plzenju	Uprava		Zastareo	Danas samostalni fakultet u sklopu Karlovog univerziteta
137/1945	Ustavni dekret predsednika o zadržavanju osoba koje su smatrane nepouzdanima tokom perioda revolucije	Reparacije	Legalizacija zadržavanja osoba tokom antinacističke revolucije (istražni zatvor bi inače zahtijevao sudski nalog, a vansudsko zadržavanje povlačilo je za sobom kaznenu odgovornost odgovornih osoba i pravo naknade za oštećene osobe)	Ukinut (Zakon br. 87/1950 ZZČS)
138/1945	Dekret predsednika o kažnjavanju nekih prestupa protiv nacionalne časti	Uprava	Administrativno kažnjavanje "nedoličnog ponašanja koje vređa nacionalne osećaje Čeha ili Slovaka koje dovodi do besa javnosti" u periodu 21. maja 1938. (novčana kazna, kazna zatvora do jedne godine)	Zastareo
139/1945	Dekret predsednika o prelaznom usklađivanju pravnih odnosa Čehoslovačke narodne banke	Reparacije	Inter alia, dekret je utemeljio prelaznu upravu za Čehoslovačku narodnu banku	Ukinut (Zakon br. 38/1948 ZZČS)
140/1945	Dekret predsednika o formiranju Visoke škole za političke i društvene studije u Pragu	Uprava		Zastareo
143/1945	Dekret predsednika o ograničavanju prava progona u kaznenim postupcima	Retribucija	Osobe čija je imovina nacionalizovana prema Dekretu br. 108/1945 ZZČS i čija je čast povređena ne smiju pokretati kazneni postupak protiv počinitelja temeljem navedenog akta po privatnoj tužbi, već samo mogu podneti zahtev za pokretanje postupka državnom advokatu	Prestao važiti	Dekret je proglašen uz period do 31. decembra 1946. godine

Razlike u Slovačkoj[uredi | uredi izvor]

Iako su Benešovi dekreti, kolektivno, važili za celu teritoriju Čehoslovačke, postoji manja brojka istih koji nisu proizvodili pravne učinke u Slovačkoj, što su političari i novinari u posleratnom periodu često ignorisali.^[2] Zbog činjenice da je jurisdikciju nad Slovačkom jedno vreme imalo Slovačko nacionalno veće, Benešovi dekreti koje SNV nije potvrdilo nisu važili na teritoriju Slovačke. Uz to, SNV je imao i samostalne odluke u donošenju dekreta, čija su rešenja ponekad bila različita u odnosu na Benešove dekrete.

Sledećih pet dekreta nikada nije važilo na teritoriju Slovačke:^[3]

Broj akta	Naziv
5/1945	Dekret predsednika o nevaljanosti nekih transakcija vezanih uz stvarna prava od trenutka gubitka slobode i o nacionalizaciji imovine Nemaca, Mađara, izdajica, kolaboratora i nekih organizacija i udruga
12/1945	Dekret predsednika o konfiskaciji i ubrzanoj dodeli poljoprivrednog zemljišta Nemaca, Mađara, izdajica i neprijatelja čeških i slovačkih naroda
16/1945	Dekret predsednika o kažnjavanju nacističkih zločinaca, izdajica i njihovih pomagača te izvanrednim narodnim sudovima
28/1945	Dekret predsjednika o smeštaju čeških, slovačkih i ostalih slavenskih farmera na poljoprivrednom zemljištu Nemaca, Mađara i ostalih državnih neprijatelja
71/1945	Dekret predsednika o radnoj obavezi osoba koje su izgubile čehoslovačko državljanstvo

Kasnija evoluacija[uredi | uredi izvor]

Češka[uredi | uredi izvor]

Tokom 1990-ih godina, Ustavni sud Češke je na seriji plenarnih sednica preispitao različite aspekte valjanosti Benešovih dekreta. Na plenarnoj sednici od 8. marta 1995. godine, Ustavni sud je zaključio sljedeće:

S obzirom da je privremena vlada Čehoslovačke u Londonu bila međunarodno priznata čehoslovačka vlada koja, zbog okupacije domovine, nije mogla delovati u redovnim okolnostima, svi Benešovi dekreti moraju se smatrati zakonitim aktima čehoslovačke vlade i kulminacijom pokušaja da se ponovo uspostavi ustavnopravni poretak Republika.(Ustavni sud Češke, slučaj br. II. ÚS 45/94, objavljen kao br. 5/1995 Coll.^[4])
Po pitanju Benešovog prava da izdaje dekrete, unutar postojanja formalnog nemačkog protektorara koji je provodio državnu moć, Ustavni sud se pozvao na ustavno načelo demokratičnosti Čehoslovačke Republike. Iako je to načelo više teorijske prirode, Ustavni sud je zaključilo da nije bilo metapravnog karaktera te da je bilo pravno obvezujuće, čime je ono u kriznoj situaciji pravno bilo jače od načela formalnog legitimiteta kojeg je zahtevao Ustav iz 1920. Na taj je način Beneš imao potpuno pravo, unutar izostanku formalnog legitimiteta, donositi dekrete. (Ustavni sud Češke, slučaj br. II. ÚS 45/94, objavljen kao br. 5/1995 Coll.^[5])
Benešovi dekreti nisu bili protivni međunarodnim pravilima, a sve s obzirom na vreme kada su izdani i postojanje međunarodnog konsenzusa oko potrebe retribucije ili barem reparacija prema nacističkim zločinima.(Ustavni sud Češke, slučaj br. II. ÚS 45/94, objavljen kao br. 5/1995 Coll.^[6])
Dekreti nisu bili zasnovani na principu krivice, već na principu odgovornosti, što je znatno širi pravni, društveni i istorijski pojam. U ovom kontekstu je nemački narod proglašen najodgovornijim za rat, mada je naglašeno kako su se pojedini Nemci oštro protivili takvoj politici. (Ustavni sud Češke, slučaj br. II. ÚS 45/94, objavljen kao br. 5/1995 Coll.^[7])
Dekreti po svojoj prirodi nisu bili usmereni protiv nacionalnih skupina per se, već protiv onih skupina koje su svojim delovanjem štetile Čehoslovačkoj i njenom narodu. Tako su se dekreti zapravo odnosili na sve pripadnike NSDAP-a te osobe iz Mađarske i Trećeg rajha, odnosno sve fizičke i pravne osobe koje su svojim delovanjem išle protiv Čehoslovačke. Ostale fizičke i pravne osobe, nezavisno o nacionalnosti, bile bi izuzete od primjene dekreta ukoliko su mogle dokazati da su ostale verne Republici.(Ustavni sud Češke, slučaj br. II. ÚS 45/94, objavljen kao br. 5/1995 Coll.^[8])
Po završetku nacističke okupacije, prava bivših čehoslovačkih državljana morala su biti ograničena, ali ne zbog suprotnih mišljenja, već zbog njihovih stavova, koji su bili dijametralno suprotni demokratskim vrednostima i skloni podržavanju ratne politike. Suprutno tome, njihova prava su ograničena zbog njihovog neprijateljskog stava prema Republici, a ne zbog njihovog osobnog stava. (Ustavni sud Češke, slučaj br. II. ÚS 45/94, objavljen kao br. 5/1995 Coll.^[4])
Po pitanju formalnih pretpostavi za konfiskaciju, dekreti 12 i 108 su propisivali kako se konfiskacija može provesti ipso iure, međutim dekret 100 o nacionalizaciji je zahtijevao posebnu odluku Ministra industrije. Ustavni sud je zaključio kako su sve odluke o nacionalizaciji bez suglasnosti Ministra industrije nezakonite i kako se moraju poništiti. (Ustavni sud Češke, slučaj br. II. ÚS 259/95, objavljen kao br. 27/1996 Coll.^[9])

Slovačka[uredi | uredi izvor]

Nakon raspada Čehoslovačke, Slovačka je svoj pravni poredak temeljila na novom Ustavu. Deo tog pravnog poretka bili su i Benešovi dekreti i Čehoslovački ustavni zakon 23/1991 (Povelja temeljnih prava i sloboda). Temeljem tog Ustava, svi zakonski akti koji nisu bili suglasni s Poveljom o pravima bili su poništeni. Benešovi dekreti, iako integralni dio slovačkog prava, više nisu na snazi i ne proizvode pravne učinke.

Tokom septembra 2007. godine, Nacionalno veće Slovačke usvojilo je rezoluciju u kojoj proklamira nedodirljivost svih posleratnih pravnih akata koji su se odnosili na uslove u Slovačkoj nakon Drugog svetskog rata.^[10] Argumentacijom kako posleratni akti više ne proizvode učinke i nisu pravno obvezujući, Nacionalno veće je odbilo sve pokušaje revizije pojedinih pravnih akata, što je izazvalo prilične kontroverze u susednoj Mađarskoj.^[11] Rezolucija je usvojena apsolutnom većinom, uz podrušku vlade i opozicije, a uz izuzetak Stranke mađarske zajednice.^[12]

Tokom 2005. godine, bivši predsednik Nacionalnog veća, František Mikloško, izvinio se zbog zločina u vlastito ime,^[13] međutim nikakve službene isprike nisu odaslane ni sa slovačke, ni s mađarske strane, uprskos činjenici da su obe strane podržale takvu inicijativu.^[14]

Reference[uredi | uredi izvor]

^ ^a ^b ^v ^g ^d ^đ ^e ^ž ^z Zimek, Josef (1996). Ústavní vývoj českého státu (1 izd.). Brno: Masarykova Univerzita. str. 62—105.
^ Šutaj, Štefan (2004). „Benešove dekréty ako nástroj politickej propagandy” [Beneš decrees as a tool of political propaganda]. Ur.: Šutaj, Štefan. Dekréty prezidenta Beneša v povojnovom období (PDF) (na jeziku: Slovak). Prešov: Universum. str. 92. ISBN 978-80-89046-21-8. Arhivirano iz originala (PDF) 11. 01. 2012. g. Pristupljeno 29. 06. 2014.
^ Šutaj, Štefan (2004). „Benešove dekréty ako nástroj politickej propagandy” [Beneš decrees as a tool of political propaganda]. Ur.: Šutaj, Štefan. Dekréty prezidenta Beneša v povojnovom období (PDF) (na jeziku: Slovak). Prešov: Universum. str. 91. ISBN 978-80-89046-21-8. Arhivirano iz originala (PDF) 11. 01. 2012. g. Pristupljeno 29. 06. 2014.
^ ^a ^b Všechny tyto úvahy a skutečnosti vedly proto Ústavní soud k závěru, že na Prozatímní státní zřízení Československé republiky, ustavené ve Velké Británii, je nutno nahlížet jako na mezinárodně uznávaný legitimní ústavní orgán československého státu, na jehož území okupovaném říšskou brannou mocí byl nepřítelem znemožněn výkon svrchované státní moci československé, pramenící z ústavní listiny ČSR, uvozené ústavním zákonem č. 121/1920 Sb., jakož i z celého právního řádu československého. V důsledku toho všechny normativní akty prozatímního státního zřízení ČSR, tedy i dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. - také v důsledku jejich ratihabice Prozatímním Národním shromážděním (ústavní zákon ze dne 28. 3. 1946 č. 57/1946 Sb.) - jsou výrazem legální československé (české) zákonodárné moci a bylo jimi dovršeno úsilí národů Československa za obnovu ústavního a právního řádu republiky. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll. Arhivirano na sajtu Wayback Machine (5. јун 2017)
^ Prvou ze základních otázek v projednávané věci je otázka, zda napadený dekret, totiž dekret prezidenta republiky ze dne 25. 10. 1945 č. 108/1945 Sb. byl vydán v mezích legitimně stanovených kompetencí či naopak, jak tvrdí navrhovatel, stalo se tak v rozporu se základními zásadami právního státu, neboť k jeho vydání došlo orgánem moci výkonné v rozporu s tehdy platným ústavním právem. V této souvislosti je třeba konstatovat, že základem, na němž spočíval právní řád Československé republiky, byl zákon ze dne 28. 10. 1918 č. 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení samostatného státu československého. Tento základ československého práva nemohl být v žádném směru zpochybněn německou okupací, nejen z toho důvodu, že předpisy článků 42 až 56 Řádu zákonů a obyčejů pozemní války představující přílohu IV. Haagské úmluvy ze dne 18. 10. 1907 vymezily přesné hranice, v nichž okupant mohl uplatňovat státní moc na území obsazeného státu, ale především proto, že Německá říše jako totalitní stát, řídící se principem vyjádřeným Rosenbergovou větou - Právem je to, co slouží německé cti - vykonávala státní moc a vytvářela právní řád v zásadě již stranou jejich materiálně hodnotové báze. Tuto skutečnost snad nejlépe vystihují dva říšské zákony z roku 1935, totiž zákon o ochraně německé krve a cti a zákon o říšském občanství, v nichž se klade eminentní důraz na čistotu německé krve, jako předpokladu další existence německého lidu, a v nichž se jako říšský občan definuje pouze státní příslušník z německé nebo příbuzné krve, který dokazuje svým chováním, že je ochoten a schopen věrně sloužit německému národu a říši. Naproti tomu ústavní požadavek demokratické povahy československého státu v ústavní listině z roku 1920 formuluje sice pojem politicko-vědní povahy (jenž je juristicky obtížně definovatelný), což však neznamená, že je metajuristický a že nemá právní závaznost. Naopak, jako základní charakteristický rys ústavního zřízení znamená ve svých důsledcích, že nad a před požadavek formálně-právní legitimity byl v ústavní listině Československé republiky z roku 1920 postaven ústavní princip demokratické legitimity státního zřízení. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll. Архивирано на сајту Wayback Machine (5. јун 2017)
^ V hodnotovém nazírání, jak se vytvářelo během druhé světové války a krátce po ní, bylo naopak obsaženo přesvědčení o nezbytnosti postihu nacistického režimu a náhrady, či alespoň zmírnění škod způsobených tímto režimem a válečnými událostmi. Ani v tomto směru tedy dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. neodporuje "právním zásadám civilizovaných společností Evropy platným v tomto století", ale je právním aktem své doby opírajícím se i o mezinárodní konsens. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll. Архивирано на сајту Wayback Machine (5. јун 2017)
^ Právě na tomto místě je třeba si položit otázku: v jaké míře a v jakém smyslu odpovídají za plynové komory, koncentrační tábory, masové vyhlazování, ponižování, ubíjení a odlidštění milionů jen představitelé nacistického hnutí, nebo jsou za tyto jevy spoluodpovědni i všichni ti, kteří z těchto hnutí mlčky profitovali, plnili jeho příkazy a nekladli jim odpor. Černobílé schéma výlučné odpovědnosti představitelů nacismu a nedostatku odpovědnosti všech ostatních sotva existuje. Tak jako na vzniku a vývoji nacismu se podílely i další evropské státy a jejich vlády, neschopné a neochotné čelit již od počátku nacistické expanzi, odpovídá za něj v prvé řadě sám německý národ, byť i v jeho řadách se našlo nemálo těch, kteří aktivně a statečně proti němu vystoupili. Mezi odpovědností "zbytku světa" a odpovědností německého národa, mezi mlčením a pasivitou jedněch a mlčením a spíše aktivitou druhých zdá se však přece jen existovat podstatný rozdíl, jenž hraje významnou roli i v otázce důkazního břemene. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll. Архивирано на сајту Wayback Machine (5. јун 2017)
^ Určujícím hlediskem při vymezení subjektů konfiskovaného majetku je jejich nepřátelství k Československé republice nebo českému a slovenskému národu, fakt, jenž v případě subjektů uvedených v ustanovení § 1 odst. 1 č. 1 dekretu - tj. Německé říše, Království maďarského, osob veřejného práva podle německého nebo maďarského práva, německé strany nacistické, politických stran maďarských a jiných útvarů, organizací, podniků, zařízení, osobních sdružení, fondů a účelových jmění těchto režimů nebo s nimi souvisejících, jakož i jiných německých nebo maďarských osob právnických - má nevyvratitelnou povahu, zatímco u subjektů uvedených v ustanovení § 1 odst. 1 č. 2 dekretu, tj. osob fyzických národností německé nebo maďarské, povahu vyvratitelnou, a sice v tom směru, že majetek těchto osob se nekonfiskuje, jestliže prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem. Přitom vzhledem k ustanovení § 1 odst. 1 č. 3 dekretu se konfiskuje majetek, bez ohledu na národnost, i těch fyzických a právnických osob, které vyvíjely činnost proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly, záměrně podporovaly jakýmkoliv způsobem německé nebo maďarské okupanty nebo které v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu prezidenta republiky ze dne 19. června 1945 č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nadržovaly germanizaci nebo maďarizaci na území Československé republiky nebo se chovaly nepřátelsky k Československé republice nebo k českému nebo slovenskému národu, jakož i fyzických nebo právnických osob, které strpěly takovou činnost u osob spravujících jejich majetek (§ 1 odst. 1 č. 3 dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., ve znění zákona č. 84/1949 Sb.). Vztah nepřátelství není tedy v dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. koncipován na národnostní bázi, neboť za nepřítele zde na prvém místě platí nacistický či fašistický systém, a to, jak již uvedeno, nevyvratitelně, a také objektem ochrany je zde především demokraticko-republikánská státní forma. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll. Архивирано на сајту Wayback Machine (5. јун 2017)
^ Ústavní soud, IV. ÚS 259/95, [27/1996 USn.] 4. dubna 1996
^ Uznesenie Národnej rady Slovenskej republiky o nedotknuteľnosti povojnových dokumentov k usporiadaniu pomerov po II. svetovej vojne na Slovensku (20. 9. 2007) in Slovak
^ Sólyom: Slovak decision unacceptable in Hungarian
^ Beneš Decrees confirmed in Slovakia in Hungarian
^ Pástor, Zoltán (2011). Slováci a Maďari (на језику: Slovak). Martin: Matica slovenská. стр. 192. ISBN 978-80-8128-004-7.
^ Šutaj, Štefan (2004). „Benešove dekréty ako nástroj politickej propagandy” [Beneš decrees as a tool of political propaganda]. Ур.: Šutaj, Štefan. Dekréty prezidenta Beneša v povojnovom období (PDF) (на језику: Slovak). Prešov: Universum. стр. 127. ISBN 978-80-89046-21-8. Архивирано из оригинала (PDF) 11. 01. 2012. г. Приступљено 29. 06. 2014.

Литература[uredi | uredi izvor]

Šutaj, Štefan (2004). „Benešove dekréty ako nástroj politickej propagandy” [Beneš decrees as a tool of political propaganda]. Ур.: Šutaj, Štefan. Dekréty prezidenta Beneša v povojnovom období (PDF) (на језику: Slovak). Prešov: Universum. стр. 91. ISBN 978-80-89046-21-8. Архивирано из оригинала (PDF) 11. 01. 2012. г. Приступљено 29. 06. 2014.
Šutaj, Štefan (2004). „Benešove dekréty ako nástroj politickej propagandy” [Beneš decrees as a tool of political propaganda]. Ур.: Šutaj, Štefan. Dekréty prezidenta Beneša v povojnovom období (PDF) (на језику: Slovak). Prešov: Universum. стр. 92. ISBN 978-80-89046-21-8. Архивирано из оригинала (PDF) 11. 01. 2012. г. Приступљено 29. 06. 2014.

Спољашње везе[uredi | uredi izvor]

Second World War and its Impact at the website of Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic
Facing history - The evolution of Czech-German relations in the Czech provinces, 1848-1948: a historical publication sponsored by Czech government, dealing a. o. with the transfer and decrees. A series of PDF files
The effect of the Benes Decrees on the Accession of the Czech Republic to the European Union: an assessment by the Max Planck Institute for Comparative Public Law and International Law; a series of PDF files
The Sudeten German Question after EU Enlargement by Jakob Cornides
Ethnic cleansing in post World War II Czechoslovakia: the presidential decrees of Edward Benes, 1945-1948 - a sharply critical view at a Hungarian-American website; 111 kB DOC file
No comparison - op-ed from the Prague Post criticising "pseudo-scholars" who allegedly regard the expulsion of the Sudeten Germans as morally equivalent to the Holocaust.
Czech-German Declaration signed in 1997: "Both sides agree that injustice inflicted in the past belongs in the past, and will therefore orient their relations towards the future."

[zimek-1] v ^g ^d ^đ ^e ^ž ^z Zimek, Josef (1996). Ústavní vývoj českého státu (1 izd.). Brno: Masarykova Univerzita. str. 62—105.

[2] Šutaj, Štefan (2004). „Benešove dekréty ako nástroj politickej propagandy” [Beneš decrees as a tool of political propaganda]. Ur.: Šutaj, Štefan. Dekréty prezidenta Beneša v povojnovom období (PDF) (na jeziku: Slovak). Prešov: Universum. str. 92. ISBN 978-80-89046-21-8. Arhivirano iz originala (PDF) 11. 01. 2012. g. Pristupljeno 29. 06. 2014.

[3] Šutaj, Štefan (2004). „Benešove dekréty ako nástroj politickej propagandy” [Beneš decrees as a tool of political propaganda]. Ur.: Šutaj, Štefan. Dekréty prezidenta Beneša v povojnovom období (PDF) (na jeziku: Slovak). Prešov: Universum. str. 91. ISBN 978-80-89046-21-8. Arhivirano iz originala (PDF) 11. 01. 2012. g. Pristupljeno 29. 06. 2014.

[automatski_generisano1-4] Všechny tyto úvahy a skutečnosti vedly proto Ústavní soud k závěru, že na Prozatímní státní zřízení Československé republiky, ustavené ve Velké Británii, je nutno nahlížet jako na mezinárodně uznávaný legitimní ústavní orgán československého státu, na jehož území okupovaném říšskou brannou mocí byl nepřítelem znemožněn výkon svrchované státní moci československé, pramenící z ústavní listiny ČSR, uvozené ústavním zákonem č. 121/1920 Sb., jakož i z celého právního řádu československého. V důsledku toho všechny normativní akty prozatímního státního zřízení ČSR, tedy i dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. - také v důsledku jejich ratihabice Prozatímním Národním shromážděním (ústavní zákon ze dne 28. 3. 1946 č. 57/1946 Sb.) - jsou výrazem legální československé (české) zákonodárné moci a bylo jimi dovršeno úsilí národů Československa za obnovu ústavního a právního řádu republiky. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll. Arhivirano na sajtu Wayback Machine (5. јун 2017)

[5] Prvou ze základních otázek v projednávané věci je otázka, zda napadený dekret, totiž dekret prezidenta republiky ze dne 25. 10. 1945 č. 108/1945 Sb. byl vydán v mezích legitimně stanovených kompetencí či naopak, jak tvrdí navrhovatel, stalo se tak v rozporu se základními zásadami právního státu, neboť k jeho vydání došlo orgánem moci výkonné v rozporu s tehdy platným ústavním právem. V této souvislosti je třeba konstatovat, že základem, na němž spočíval právní řád Československé republiky, byl zákon ze dne 28. 10. 1918 č. 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení samostatného státu československého. Tento základ československého práva nemohl být v žádném směru zpochybněn německou okupací, nejen z toho důvodu, že předpisy článků 42 až 56 Řádu zákonů a obyčejů pozemní války představující přílohu IV. Haagské úmluvy ze dne 18. 10. 1907 vymezily přesné hranice, v nichž okupant mohl uplatňovat státní moc na území obsazeného státu, ale především proto, že Německá říše jako totalitní stát, řídící se principem vyjádřeným Rosenbergovou větou - Právem je to, co slouží německé cti - vykonávala státní moc a vytvářela právní řád v zásadě již stranou jejich materiálně hodnotové báze. Tuto skutečnost snad nejlépe vystihují dva říšské zákony z roku 1935, totiž zákon o ochraně německé krve a cti a zákon o říšském občanství, v nichž se klade eminentní důraz na čistotu německé krve, jako předpokladu další existence německého lidu, a v nichž se jako říšský občan definuje pouze státní příslušník z německé nebo příbuzné krve, který dokazuje svým chováním, že je ochoten a schopen věrně sloužit německému národu a říši. Naproti tomu ústavní požadavek demokratické povahy československého státu v ústavní listině z roku 1920 formuluje sice pojem politicko-vědní povahy (jenž je juristicky obtížně definovatelný), což však neznamená, že je metajuristický a že nemá právní závaznost. Naopak, jako základní charakteristický rys ústavního zřízení znamená ve svých důsledcích, že nad a před požadavek formálně-právní legitimity byl v ústavní listině Československé republiky z roku 1920 postaven ústavní princip demokratické legitimity státního zřízení. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll. Архивирано на сајту Wayback Machine (5. јун 2017)

[6] V hodnotovém nazírání, jak se vytvářelo během druhé světové války a krátce po ní, bylo naopak obsaženo přesvědčení o nezbytnosti postihu nacistického režimu a náhrady, či alespoň zmírnění škod způsobených tímto režimem a válečnými událostmi. Ani v tomto směru tedy dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. neodporuje "právním zásadám civilizovaných společností Evropy platným v tomto století", ale je právním aktem své doby opírajícím se i o mezinárodní konsens. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll. Архивирано на сајту Wayback Machine (5. јун 2017)

[7] Právě na tomto místě je třeba si položit otázku: v jaké míře a v jakém smyslu odpovídají za plynové komory, koncentrační tábory, masové vyhlazování, ponižování, ubíjení a odlidštění milionů jen představitelé nacistického hnutí, nebo jsou za tyto jevy spoluodpovědni i všichni ti, kteří z těchto hnutí mlčky profitovali, plnili jeho příkazy a nekladli jim odpor. Černobílé schéma výlučné odpovědnosti představitelů nacismu a nedostatku odpovědnosti všech ostatních sotva existuje. Tak jako na vzniku a vývoji nacismu se podílely i další evropské státy a jejich vlády, neschopné a neochotné čelit již od počátku nacistické expanzi, odpovídá za něj v prvé řadě sám německý národ, byť i v jeho řadách se našlo nemálo těch, kteří aktivně a statečně proti němu vystoupili. Mezi odpovědností "zbytku světa" a odpovědností německého národa, mezi mlčením a pasivitou jedněch a mlčením a spíše aktivitou druhých zdá se však přece jen existovat podstatný rozdíl, jenž hraje významnou roli i v otázce důkazního břemene. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll. Архивирано на сајту Wayback Machine (5. јун 2017)

[8] Určujícím hlediskem při vymezení subjektů konfiskovaného majetku je jejich nepřátelství k Československé republice nebo českému a slovenskému národu, fakt, jenž v případě subjektů uvedených v ustanovení § 1 odst. 1 č. 1 dekretu - tj. Německé říše, Království maďarského, osob veřejného práva podle německého nebo maďarského práva, německé strany nacistické, politických stran maďarských a jiných útvarů, organizací, podniků, zařízení, osobních sdružení, fondů a účelových jmění těchto režimů nebo s nimi souvisejících, jakož i jiných německých nebo maďarských osob právnických - má nevyvratitelnou povahu, zatímco u subjektů uvedených v ustanovení § 1 odst. 1 č. 2 dekretu, tj. osob fyzických národností německé nebo maďarské, povahu vyvratitelnou, a sice v tom směru, že majetek těchto osob se nekonfiskuje, jestliže prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem. Přitom vzhledem k ustanovení § 1 odst. 1 č. 3 dekretu se konfiskuje majetek, bez ohledu na národnost, i těch fyzických a právnických osob, které vyvíjely činnost proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly, záměrně podporovaly jakýmkoliv způsobem německé nebo maďarské okupanty nebo které v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu prezidenta republiky ze dne 19. června 1945 č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nadržovaly germanizaci nebo maďarizaci na území Československé republiky nebo se chovaly nepřátelsky k Československé republice nebo k českému nebo slovenskému národu, jakož i fyzických nebo právnických osob, které strpěly takovou činnost u osob spravujících jejich majetek (§ 1 odst. 1 č. 3 dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., ve znění zákona č. 84/1949 Sb.). Vztah nepřátelství není tedy v dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. koncipován na národnostní bázi, neboť za nepřítele zde na prvém místě platí nacistický či fašistický systém, a to, jak již uvedeno, nevyvratitelně, a také objektem ochrany je zde především demokraticko-republikánská státní forma. Case No. II. ÚS 45/94, published as No. 5/1995 Coll. Архивирано на сајту Wayback Machine (5. јун 2017)

[9] Ústavní soud, IV. ÚS 259/95, [27/1996 USn.] 4. dubna 1996

[10] Uznesenie Národnej rady Slovenskej republiky o nedotknuteľnosti povojnových dokumentov k usporiadaniu pomerov po II. svetovej vojne na Slovensku (20. 9. 2007) in Slovak

[11] Sólyom: Slovak decision unacceptable in Hungarian

[12] Beneš Decrees confirmed in Slovakia in Hungarian

[13] Pástor, Zoltán (2011). Slováci a Maďari (на језику: Slovak). Martin: Matica slovenská. стр. 192. ISBN 978-80-8128-004-7.

[14] Šutaj, Štefan (2004). „Benešove dekréty ako nástroj politickej propagandy” [Beneš decrees as a tool of political propaganda]. Ур.: Šutaj, Štefan. Dekréty prezidenta Beneša v povojnovom období (PDF) (на језику: Slovak). Prešov: Universum. стр. 127. ISBN 978-80-89046-21-8. Архивирано из оригинала (PDF) 11. 01. 2012. г. Приступљено 29. 06. 2014.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

Нормативна контрола
Међународне	VIAF
Државне	Немачка Чешка 2